Copyright © 2005 vytvořil: zemekoulan
Autoškola Burian, A. Barcala 28, Č. Budějovice, tel: 607 550 478
Statistika: ČÁST I
ÚVODNÍ USTANOVENÍ
§ 1
Předmět úpravy
(1) Zákon upravuje podmínky provozování silniční dopravy silničními motorovými
vozidly (dále jen "vozidlo") prováděné pro vlastní a cizí potřeby za účelem
podnikání, jakož i práva a povinnosti právnických a fyzických osob s tím spojené
a pravomoc a působnost orgánů státní správy na tomto úseku.
(2) Ustanovení § 22 a 23 včetně souvisejících ustanovení o státním odborném
dozoru a o pokutách se vztahují na veškerou silniční dopravu nebezpečných věcí
(za účelem podnikání i za jiným účelem) po dálnicích, silnicích, místních komunikacích
a veřejně přístupných účelových komunikacích a volném terénu s výjimkou dopravy
těchto věcí prováděné ozbrojenými silami při plnění vlastních úkolů.
(3) Ustanovení § 26 až 33 včetně souvisejících ustanovení o státním odborném
dozoru a o pokutách se vztahují na veškeré provozování mezinárodní silniční
dopravy (za účelem podnikání i za jiným účelem) s výjimkou dopravy prováděné
ozbrojenými silami při plnění vlastních úkolů nebo dopravy prováděné podle odstavce
4.
(4) Zákon se nevztahuje na provozování silniční dopravy pro soukromé potřeby
fyzické osoby - provozovatele vozidla, členů jeho domácnosti a jiných osob,
pokud není prováděna za úplatu.
§ 2
Základní pojmy
(1) Silniční doprava je souhrn činností, jimiž se zajišťuje přeprava osob (linková
osobní doprava, kyvadlová doprava, příležitostná osobní doprava, taxislužba),
zvířat a věcí (nákladní doprava) vozidly, jakož i přemísťování vozidel samých
po dálnicích, silnicích, místních komunikacích a veřejně přístupných účelových
komunikacích a volném terénu.
(2) Silniční doprava pro vlastní potřeby je doprava, kterou se zajišťuje podnikatelská
činnost, k níž je osoba provozující silniční dopravu oprávněna podle zvláštních
právních předpisů1) a při níž nedochází ke vzniku závazkového vztahu, jehož
předmětem je přeprava osob, zvířat nebo věcí.
(3) Silniční doprava pro cizí potřeby je doprava, při níž vzniká mezi provozovatelem
silniční dopravy a osobou, jejíž přepravní potřeba se uspokojuje, závazkový
vztah, jehož předmětem je přeprava osob, zvířat nebo věcí.
(4) Vnitrostátní silniční doprava je doprava, kdy výchozí místo, cílové místo
a celá dopravní cesta leží na území jednoho státu.
(5) Mezinárodní silniční doprava je doprava, při níž místo výchozí a místo cílové
leží na území dvou různých států, nebo doprava, při níž místo výchozí a cílové
sice leží na území téhož státu, ale část jízdy se uskuteční na území jiného
státu.
(6) Linková osobní doprava je pravidelné poskytování přepravních služeb na určené
trasy dopravní cesty, při kterém cestující vystupují a nastupují na předem určených
zastávkách. Linkovou osobní dopravu lze provozovat formou veřejné linkové dopravy
nebo formou zvláštní linkové dopravy, a to jako vnitrostátní nebo mezinárodní.
Přitom se rozumí
a)
veřejnou linkovou dopravou doprava, při které jsou přepravní služby nabízeny
podle předem vyhlášených podmínek a jsou poskytovány k uspokojování přepravních
potřeb; pokud je doprava uskutečňována pro potřeby města a jeho příměstských
oblastí, jedná se o městskou autobusovou dopravu,
b)
zvláštní linkovou dopravou doprava určených vybraných skupin cestujících s vyloučením
ostatních osob.
(7) Mezinárodní kyvadlová doprava je osobní doprava, kterou jsou předem vytvořené
skupiny cestujících přepravovány více jízdami tam a zpět ze stejné výchozí oblasti
do stejné cílové oblasti. Tyto skupiny cestujících, které byly přepraveny do
cílové oblasti, budou při pozdější jízdě přepraveny zpět do výchozí oblasti.
První jízda zpět a poslední jízda tam v řadě kyvadlových jízd musí být uskutečněna
bez cestujících, zavazadel nebo věcí.
(8) Taxislužba je veřejná silniční doprava, kterou se zajišťuje přeprava osob
a jejich zavazadel osobními vozidly s obsaditelností nejvýše devíti osob včetně
řidiče; přepravní služby taxislužbou se nabízejí a objednávky k přepravě se
přijímají prostřednictvím řidiče na stanovištích taxislužby, na veřejně přístupných
pozemních komunikacích a jiných veřejných prostranstvích nebo prostřednictvím
dispečinku taxislužby.
(9) Radiodispečink taxislužby operativně zprostředkovává bezprostřední a pohotovou
přepravu osob a jejich zavazadel pouze motorovými osobními vozidly taxislužby
na základě telefonických objednávek.
(10) Příležitostná osobní silniční doprava je neveřejná osobní doprava, která
není linkovou osobní dopravou podle odstavce 6, mezinárodní kyvadlovou dopravou
podle odstavce 7 a ani taxislužbou podle odstavce 8. Přijímání zakázek u tohoto
druhu dopravy je možné výhradně cestou objednávky přepravní služby předem (písemně,
telefonicky, faxem, elektronicky) v sídle nebo provozovně právnické osoby, v
místě trvalého pobytu provozovatele nebo v místě podnikání u fyzické osoby.
(11) Linkou je souhrn dopravních spojení na trase dopravní cesty určené výchozí
a cílovou zastávkou a ostatními zastávkami, na níž jsou pravidelně poskytovány
přepravní služby podle platné licence a podle schváleného jízdního řádu, a spojem
je dopravní spojení v rámci linky, které je časově a místně určené jízdním řádem.
(12) Provozovatel silniční dopravy (dále jen "dopravce") je právnická nebo fyzická
osoba, která provozuje silniční dopravu podle tohoto zákona. Tuzemský dopravce
je fyzická osoba s trvalým pobytem nebo právnická osoba se sídlem v České republice,
která provozuje dopravu silničními motorovými vozidly, kterým byla přidělena
státní poznávací značka Českou republikou. Zahraniční dopravce je fyzická osoba
s trvalým pobytem nebo právnická osoba se sídlem mimo území České republiky,
která provozuje dopravu silničními motorovými vozidly, kterým byla přidělena
státní poznávací značka cizím státem.
(13) Náhradní autobusová doprava je veřejná linková doprava provozovaná namísto
dočasně přerušené drážní dopravy na dráze celostátní, regionální, tramvajové,
trolejbusové nebo na dráze speciální.1a)
(14) Integrovanou dopravou se rozumí zajišťování dopravní obslužnosti území
veřejnou osobní dopravou jednotlivými dopravci v silniční dopravě společně nebo
dopravci v silniční dopravě společně s dopravci v jiném druhu dopravy nebo jedním
dopravcem provozujícím více druhů dopravy, pokud se dopravci podílejí na plnění
přepravní smlouvy podle smluvních přepravních a tarifních podmínek.
(15) Kombinovaná doprava je systém přepravy zboží v jedné a téže přepravní jednotce
(ve velkém kontejneru, výměnné nástavbě, odvalovacím kontejneru) nebo silničním
vozidle, které při jedné jízdě využije též železniční nebo vodní dopravu. Svoz
a rozvoz v rámci kombinované dopravy je silniční doprava přepravních jednotek
kombinované dopravy a silničních vozidel, pokud využijí též železniční nebo
vodní dopravu, z místa jejich nakládky, případně vykládky do překladiště kombinované
dopravy nebo z překladiště kombinované dopravy do místa jejich vykládky, případně
nakládky.
(16) Okružní jízda je mezinárodní příležitostná přeprava osob na objednávku
po předem vyhrazené okružní trase, na níž je stejným silničním vozidlem přepravována
stejná skupina cestujících.
(17) Celostátní informační systém o jízdních řádech je informační systém obsahující
informace o přepravním spojení, který vede pro potřeby veřejnosti Ministerstvo
dopravy a spojů nebo jím pověřená právnická osoba.
(18) Veřejným zájmem v oblasti veřejné osobní dopravy se rozumí zájem státu
na zajištění základních přepravních potřeb obyvatel. O uplatnění veřejného zájmu
při zabezpečování dopravní obslužnosti rozhoduje příslušný orgán státní správy
nebo samosprávy.
(19) Tarif v silniční dopravě je sazebník cen za jednotlivé přepravní výkony
při poskytování přepravních služeb a podmínky jejich použití.
(20) Dopravními úřady podle tohoto zákona jsou okresní úřady.2) Pro městskou
autobusovou dopravu je dopravním úřadem městský úřad, úřad města nebo magistrát.3)
§ 3
Povinnosti tuzemského dopravce
(1) Tuzemský dopravce je povinen
a)
používat v silniční dopravě vozidlo, evidované v České republice se státní poznávací
značkou České republiky, od jehož technické prohlídky a měření emisí neuplynula
doba delší, než stanoví zvláštní právní předpis,3a)
b)
ve vnitrostátní dopravě zajistit, aby řidiči dodržovali ustanovení týkající
se doby řízení, bezpečnostních přestávek a doby odpočinku stanovená mezinárodní
úmluvou, kterou je Česká republika vázána a která byla zveřejněna ve Sbírce
zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv,4) pokud pro určité kategorie vozidel
nestanoví prováděcí předpis doby odlišné,
c)
v mezinárodní dopravě zajistit dodržování mezinárodní smlouvy, kterou je Česká
republika vázána a která byla zveřejněna ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních
smluv,4a) pokud se na tato vozidla vztahuje; v ostatních případech je povinen
zajistit, aby řidiči dodržovali stejná ustanovení týkající se doby řízení, bezpečnostních
přestávek a doby odpočinku, jako je tomu ve vnitrostátní dopravě,
d)
zajistit, aby práce řidiče z povolání vykonávala osoba, která se zúčastnila
školení řidičů z povolání a úspěšně absolvovala přezkoušení z pravidel silničního
provozu,4b)
e)
zajistit, aby práce řidiče z povolání vykonávala osoba, která se podrobila pravidelné
lékařské prohlídce a je podle této prohlídky k řízení motorových vozidel zdravotně
způsobilá.4c)
(2) Tuzemský dopravce provozující silniční dopravu vozidly určenými k přepravě
osob je povinen vést záznam o provozu vozidla. Tento záznam je povinen uchovávat
po dobu pěti let od ukončení přepravy. Toto ustanovení se nevztahuje na osobní
vozidla používaná dopravcem k silniční dopravě pro vlastní potřebu. Způsob vedení
záznamu o provozu vozidla stanoví prováděcí předpis.
(3) Tuzemský dopravce provozující silniční dopravu vozidly určenými k přepravě
osob a dopravce provozující silniční dopravu vozidly určenými k přepravě zvířat
a věcí, jejichž celková hmotnost včetně přívěsu nebo návěsu přesahuje 3,5 tuny,
je povinen vést záznam o době řízení vozidla a bezpečnostních přestávkách. Tento
záznam je povinen uchovávat po dobu pěti let od ukončení přepravy. Toto ustanovení
se nevztahuje na osobní vozidla používaná tuzemským dopravcem k silniční dopravě
pro vlastní potřebu. Záznam o době řízení vozidla a bezpečnostních přestávkách
musí být u vozidel vybavených tachografem či jiným záznamovým zařízením odpovídajícím
požadavkům příslušné mezinárodní dohody, kterou je Česká republika vázána a
která byla zveřejněna ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv,4)
veden výhradně formou výstupu z tohoto zařízení. Podrobnosti vedení záznamu
o době řízení vozidla a bezpečnostních přestávkách stanoví prováděcí předpis.
(4) Tuzemský dopravce je povinen zajistit, aby v každém vozidle byly při provozu
tyto doklady:
a)
záznam o provozu vozidla, pokud je povinen jej vést podle odstavce 2,
b)
záznam o době řízení vozidla a bezpečnostních přestávkách, pokud je povinen
jej vést podle odstavce 3,
c)
doklad o nákladu a vztahu dopravce k němu.
ČÁST II
PROVOZOVÁNÍ SILNIČNÍ DOPRAVY PRO CIZÍ POTŘEBY
HLAVA PRVNÍ
ZÁKLADNÍ PODMÍNKY
§ 4
(1) Kdo hodlá provozovat silniční dopravu pro cizí potřeby, musí mít dobrou
pověst, být odborně způsobilý a musí mít
a)
koncesi, pokud je provozování silniční dopravy pro cizí potřeby živností,5)
nebo
b)
povolení od dopravního úřadu v ostatních případech.
(2) Pro vymezení odpovědného zástupce dopravce v případech podle § 4 odst. 1
písm. b) platí § 11 živnostenského zákona obdobně.
§ 4a
Finanční způsobilost
(1) Kdo hodlá na základě koncese provozovat vnitrostátní nebo mezinárodní silniční
dopravu autobusy a tahači nebo nákladními vozidly o celkové hmotnosti vyšší
než 3,5 tuny s výjimkou speciálních vozidel, musí prokázat finanční způsobilost.
Prokazování finanční způsobilosti se nevztahuje na veřejnou linkovou dopravu,
kterou se zajišťuje základní dopravní obslužnost.
(2) Finační způsobilostí se rozumí schopnost dopravce finančně zajistit zahájení
a řádné provozování silniční dopravy.
(3) Finanční způsobilost se prokazuje obchodním majetkem, objemem dostupných
finančních prostředků a provozním kapitálem a rezervami na 12 měsíců provozu,
a to ve výši 330 000 Kč pro jedno vozidlo a 180 000 Kč pro každé další vozidlo.
Vychází se z evidence nahlášených vozidel u dopravního úřadu.
(4) Finanční způsobilost se prokazuje dopravnímu úřadu v místě sídla nebo trvalého
pobytu žadatele. O splnění finanční způsobilosti vydá příslušný dopravní úřad
žadateli písemné potvrzení. Potvrzení finanční způsobilosti je podmínkou vydání
koncese5) k provozování dopravy.
(5) Finanční způsobilost musí trvat po celou dobu provozování silniční dopravy.
Trvání finanční způsobilosti prokazuje dopravce příslušnému dopravnímu úřadu
za každý kalendářní rok nejpozději do 31. března roku následujícího.
(6) Podrobnosti o způsobu prokázání finanční způsobilosti, postup při vydávání
písemného potvrzení finanční způsobilosti a náležitosti potvrzení finanční způsobilosti
stanoví prováděcí předpis.
§ 5
Dobrá pověst
(1) Dobrou pověst pro účely tohoto zákona má osoba,
a)
která je bezúhonná podle živnostenského zákona,5)
b)
které živnostenský úřad nezrušil v průběhu posledních pěti let na návrh dopravního
úřadu nebo Ministerstva dopravy a spojů živnostenské oprávnění,
c)
která neprovozovala silniční dopravu pro cizí potřeby v průběhu posledních pěti
let před podáním žádosti neoprávněně, a
d)
které nebyla v průběhu posledních pěti let před podáním žádosti zrušena koncese
1.
z důvodů porušování povinností uložených právními předpisy, které s provozováním
silniční dopravy souvisejí, nebo
2.
proto, že neplnila podmínky stanovené v koncesi.
(2) U právnické osoby musí podmínku dobré pověsti splňovat statutární orgán
nebo jeho člen, popřípadě odpovědný zástupce,5) pokud je ustanoven.
(3) U fyzické osoby musí podmínku dobré pověsti splňovat fyzická osoba sama
a též odpovědný zástupce,5) je-li ustanoven.
(4) Dobrá pověst se zkoumá pět let zpět od podání žádosti a musí trvat po celou
dobu provozování dopravy.
(5) Dopravní úřad provádí prověrku dobré pověsti dopravce nejméně jednou za
pět let.
§ 6
Odborná způsobilost
(1) Odbornou způsobilost k provozování silniční dopravy pro cizí potřeby (dále
jen "odborná způsobilost") prokazuje žadatel osvědčením o odborné způsobilosti
pro provozování dopravy, které vydá příslušný dopravní úřad na základě úspěšně
složené zkoušky z předmětů stanovených prováděcím předpisem. Odborná způsobilost
musí trvat po celou dobu provozování dopravy.
(2) U nákladní dopravy se prokazování odborné způsobilosti podle odstavce 1
vztahuje na dopravu provozovanou vozidly, jejichž celková hmotnost přesahuje
3,5 tuny.
(3) Odborná způsobilost se prokazuje zvlášť pro každý druh dopravy.
(4) U právnické osoby musí podmínku odborné způsobilosti splňovat statutární
orgán nebo jeho člen nebo odpovědný zástupce,5) pokud je ustanoven.
(5) U fyzické osoby musí podmínku odborné způsobilosti splňovat fyzická osoba
sama nebo odpovědný zástupce,5) je-li ustanoven.
(6) Zkoušky uvedené v odstavci 1 skládá žadatel před příslušným dopravním úřadem
v místě trvalého pobytu žadatele. Na zkoušky odborné způsobilosti se nevztahují
předpisy o správním řízení.
(7) Odbornou způsobilost z předmětů stanovených prováděcím předpisem nahrazuje
vysvědčení o státní nebo maturitní zkoušce z daného oboru, pokud výuka zajišťuje
znalosti požadované z hlediska odborné způsobilosti.
(8) Odbornou způsobilost, obsah a rozsah zkoušek a podrobnosti o skládání zkoušek
odborné způsobilosti stanoví prováděcí předpis.
(9) Odborně způsobilou k provozování mezinárodní silniční dopravy je osoba,
která má kromě odborné způsobilosti prokázané podle odstavce 1 i tři roky praxe
v provozování vnitrostátní silniční dopravy.
(10) Podmínku praxe v provozování silniční dopravy prokazuje žadatel předložením
koncesní listiny, která byla vydána před třemi lety od podání žádosti k provozování
tohoto druhu dopravy.
§ 7
Povolovací řízení
(1) O povolení k provozování silniční dopravy pro cizí potřeby, která není živností
podle živnostenského zákona, rozhoduje dopravní úřad podle místa sídla nebo
trvalého pobytu žadatele.
(2) Povolení se uděluje na základě žádosti osoby, která hodlá provozovat silniční
dopravu pro cizí potřeby.
(3) Podrobnější podmínky pro vydávání povolení k provozování silniční dopravy
pro cizí potřeby stanoví prováděcí předpis.
§ 8
Stanovisko k rozhodování o koncesi
(1) Ve stanovisku potřebném pro vydání nebo změnu koncese5) dopravní úřad uvede
a)
zda žadatel o koncesi splňuje podmínku dobré pověsti,
b)
zda žadatel o koncesi splňuje podmínku finanční způsobilosti, jedná-li se o
druh dopravy, u které se splnění této podmínky vyžaduje,
c)
druh dopravy, pro kterou se stanovisko uděluje,
d)
u nákladní dopravy údaj o tom, zda doprava bude provozována vozidly, jejichž
celková hmotnost přesahuje 3,5 tuny, a dále údaj o celkovém počtu vozidel, se
kterými bude nákladní doprava provozována,
e)
dobu, na kterou se stanovisko vydává,
f)
zda je pro daný druh dopravy potřebná odborná způsobilost,
g)
zda je pro druh mezinárodní silniční dopravy dána potřebná doba praxe.
(2) Příslušným pro vydání stanoviska podle odstavce 1 je
a)
dopravní úřad v místě sídla u právnické osoby nebo trvalého pobytu u fyzické
osoby,
b)
dopravní úřad, v jehož obvodu je umístěna organizační složka podniku dopravce,
je-li žadatelem fyzická osoba s trvalým pobytem nebo právnická osoba se sídlem
mimo území České republiky.
(3) Dopravní úřad vydává stanovisko podle odstavce 1 nejméně na dobu pěti let,
nejvýše však na dobu deseti let.
(4) Bylo-li stanovisko podle odstavce 1 vydáno na dobu určitou, zašle příslušný
dopravní úřad živnostenskému úřadu, který vydal koncesi, 30 dní před koncem
doby stanovené ve stanovisku stanovisko nové.
§ 9
Povinnosti podnikatele v silniční dopravě
(1) Podnikatel v silniční dopravě je povinen označit vozidla taxislužby, autobusy,
tahače a nákladní vozidla o celkové hmotnosti vyšší než 3,5 tuny, které používá
k podnikání, svým obchodním jménem a zajistit, aby ve vozidle taxislužby byla
umístěna kopie protokolu o technické prohlídce. Způsob označení stanoví prováděcí
předpis.
(2) Podnikatel je dále povinen zajistit, aby
a)
stav technické základny pro silniční dopravu odpovídal vybaveností a rozsahem
jím provozované silniční dopravě,
b)
v každém vozidle používaném k podnikání byl při jeho provozu doklad o oprávnění
k podnikání (koncesní listina, licence), nebo osvědčení o oprávnění k podnikání
v městské autobusové dopravě,
c)
práce řidiče v silniční dopravě osob, pokud se provozuje autobusem, vykonávala
pouze osoba bezúhonná,5)
d)
práce řidiče v mezinárodní nákladní dopravě, pokud se provozuje nákladním vozidlem
o celkové hmotnosti vyšší než 7,5 tuny, vykonávala pouze osoba starší 21 let,
bezúhonná,5) která před prvním nastoupením výkonu činnosti řidiče pracovala
nejméně dva roky jako řidič nákladního vozidla o celkové hmotnosti vyšší než
3,5 tuny nebo jako řidič autobusu,
e)
práce řidiče taxislužby vykonávala pouze osoba starší 21 let, bezúhonná5) a
spolehlivá,5) která má průkaz o způsobilosti řidiče provozovat taxislužbu ve
vymezeném územním obvodu dopravního úřadu.
(3) Podnikatel je povinen dodržovat následující podmínky:
a)
doprava nesmí být provozována po uplynutí doby uvedené ve stanovisku dopravního
úřadu,
b)
opravy vozidel (s výjimkou drobných oprav) musí být prováděny na plochách k
tomu určených; doklad o provádění údržby mimo vlastní prostory musí být archivován
po dobu 2 let,
c)
odstavení a dlouhodobé stání vozidel, jejichž celková hmotnost přesahuje 3,5
tuny, musí být zajištěno mimo veřejně přístupné pozemní komunikace, v prostorách
k tomu určených,
d)
před zahájením provozování dopravy sdělit dopravnímu úřadu, který vydal stanovisko
ke koncesi, počet vozidel, se kterými bude provozovat dopravu, jejich státní
poznávací značku, typ a užitnou hmotnost a nahlásit do třiceti dnů každou změnu
v těchto údajích.
§ 9a
Osvědčení o oprávnění k podnikání v městské autobusové dopravě
(1) Osvědčení vydává příslušný dopravní úřad na základě žádosti dopravce. Dopravce
musí mít ke dni zahájení provozu městské autobusové dopravy platné osvědčení
o oprávnění k podnikání v městské autobusové dopravě.
(2) Osvědčením o oprávnění k podnikání v městské autobusové dopravě se osvědčuje,
že dopravce splňuje podmínky stanovené tímto zákonem pro provozování městské
autobusové dopravy,
a)
je držitelem platné koncesní listiny s udáním její doby platnosti,
b)
je držitelem platných licencí na provozování linek městské autobusové dopravy.
(3) Toto osvědčení musí být umístěno viditelně v prostoru řidiče ve všech vozidlech,
která uvedený dopravce používá k provozu na linkách městské autobusové dopravy,
pro které má udělenou platnou licenci.
(4) V osvědčení o oprávnění k podnikání v městské autobusové dopravě musí být
uvedeno obchodní jméno, sídlo nebo místo podnikání, číslo telefonu, případně
faxu dopravce, který je držitelem originálů výše uvedených dokladů, a údaj o
době platnosti příslušné koncesní listiny.
HLAVA DRUHÁ
ZVLÁŠTNÍ PODMÍNKY PRO OSOBNÍ DOPRAVU
Linková osobní doprava
§ 10
(1) Dopravce, který má koncesi nebo povolení k provozování silniční dopravy
pro cizí potřeby a hodlá provozovat linkovou osobní dopravu, může zahájit její
provoz pouze na základě licence k provozování linkové osobní dopravy (dále jen
"licence") udělené dopravním úřadem nebo Ministerstvem dopravy a spojů, jedná-li
se o mezinárodní linkovou dopravu.
(2) Dopravní úřad nebo Ministerstvo dopravy a spojů rozhodují o licenci na základě
žádosti dopravce. Žádost o udělení licence musí obsahovat:
a)
doklad o vydání koncese nebo povolení,
b)
formu linkové osobní dopravy, včetně určení, zda jde o městskou, vnitrostátní
nebo mezinárodní dopravu,
c)
u zvláštní formy linkové dopravy kategorie cestujících a údaje o právnické nebo
fyzické osobě, pro kterou se má tato doprava provozovat,
d)
návrh jízdního řádu, jedná-li se o mezinárodní linkovou dopravu,
e)
trasu linky, včetně zastávek pro nástup a výstup, jejich úplné názvy a určení
výchozí a cílové zastávky (dále jen "vedení linky") a informaci o časovém rozložení
spojů linky,
f)
návrh tarifu, jedná-li se o mezinárodní linkovou dopravu,
g)
návrh smluvních přepravních podmínek, jedná-li se o mezinárodní linkovou dopravu,
h)
denní dobu řízení, nepřetržitou dobu řízení, dobu odpočinku každého z řidičů,
bezpečnostní přestávky; toto ustanovení se nevztahuje na městskou autobusovou
dopravu.
(3) K rozhodování o udělení licence je příslušný dopravní úřad, v jehož územním
obvodu se bude nacházet výchozí zastávka, s výjimkou mezinárodní linkové osobní
dopravy, kde je k rozhodování příslušné Ministerstvo dopravy a spojů.
§ 11
(1) Dopravní úřad, nebo jedná-li se o mezinárodní linkovou osobní dopravu, Ministerstvo
dopravy a spojů předloží žádost o udělení licence ke stanovisku dopravním úřadům,
v jejichž územním obvodu budou umístěny zastávky (dále jen "dotčený úřad").
(2) Dotčené úřady jsou povinny vydat stanovisko ve lhůtě 30 dnů od doručení
žádosti o udělení licence. Stanovisko musí obsahovat věcná zdůvodnění vyplývající
z vyjádření obdržených při projednání žádosti dopravce. Příslušný dopravní úřad
je vázán stanoviskem dotčeného úřadu o zajištění přepravní potřeby ve vnitrostátní
linkové dopravě podle § 12 odst. 3 písm. b).
(3) Před vydáním stanoviska dotčený úřad předloží žádost o udělení licence k
vyjádření
a)
obci, v jejímž územním obvodu budou umístěny zastávky,
b)
příslušnému orgánu Policie České republiky z hlediska bezpečnosti silničního
provozu,
c)
správci pozemní komunikace,6)
d)
majiteli označníku zastávky uvedené v žádosti o udělení licence.
Vyjádření musí být provedeno ve lhůtě 15 dnů od doručení žádosti písemnou formou
a musí obsahovat věcná zdůvodnění uvedených závěrů.
(4) Na vydání stanoviska se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.
§ 12
(1) Dopravní úřad rozhodne o žádosti o udělení licence pro vnitrostátní linkovou
osobní dopravu nebo městskou autobusovou dopravu ve lhůtě 45 dnů od jejího podání.
Jedná-li se o mezinárodní linkovou osobní dopravu, rozhodne Ministerstvo dopravy
a spojů o žádosti o udělení licence ve lhůtě 30 dnů od doručení povolení od
příslušného úřadu cizího státu pro vedení linky na území tohoto státu. Pro projednání
žádosti o udělení licence platí pro příslušný dopravní úřad ustanovení § 11
odst. 3 obdobně.
(2) Ve veřejném zájmu na uspokojování přepravních potřeb může dopravní úřad
nebo Ministerstvo dopravy a spojů vázat udělení licence na souhlas dopravce
s provozováním jiné linky nebo vedením linky odlišné od žádosti dopravce nebo
na uzavření smlouvy o závazku veřejné služby (§ 19). V tomto případě dopravní
úřad nebo Ministerstvo dopravy a spojů uděluje licenci ve veřejném zájmu na
dobu jednoho roku podle vyhlášené platnosti jízdního řádu.
(3) Dopravní úřad, nebo jedná-li se o mezinárodní linkovou osobní dopravu, Ministerstvo
dopravy a spojů licenci neudělí, jestliže:
a)
přepravní potřeby v přepravním spojení, kde bude linka vedena, jsou zajištěny
provozem jiné veřejné osobní dopravy, která je dotována státem nebo v případě
městské autobusové dopravy obcemi,
b)
nesouhlasil-li dopravce s vázáním udělení licence podle odstavce 2,
c)
nebylo pro mezinárodní silniční dopravu uděleno zahraniční povolení úřadem cizího
státu,
d)
se v průběhu posledních 3 let dopustil dopravce jednání uvedeného v § 15 písm.
a) až c),
e)
v případě mezinárodní linkové dopravy též tehdy, jsou-li v přepravním spojení,
kde má být linka vedena, přepravní potřeby uspokojivě zajištěny nejméně dvěma
mezinárodními linkami provozovanými nejméně čtyřmi různými dopravci.
(4) Dopravní úřad a Ministerstvo dopravy a spojů mohou v rozhodnutí o udělení
licence stanovit podmínky provozování linkové osobní dopravy.
(5) Ve veřejném zájmu na nepřerušeném uspokojování přepravních potřeb může rozhodnout
Ministerstvo dopravy a spojů o prodloužení platnosti udělené licence pro mezinárodní
linkovou dopravu na dobu nejvýše 90 dnů od podání žádosti, aniž by dodrželo
postup uvedený v § 11 a lhůtu uvedenou v odstavci 1.
§ 13
V rozhodnutí o licenci dopravní úřad, nebo jedná-li se o mezinárodní linkovou
osobní dopravu, Ministerstvo dopravy a spojů uvede:
a)
formu linkové osobní dopravy, včetně údaje, zda jde o městskou, vnitrostátní
nebo mezinárodní dopravu; u zvláštní linkové dopravy kategorie cestujících,
b)
označení a vedení linky,
c)
datum zahájení provozu linkové osobní dopravy, tento termín musí být stanoven
v závislosti na dodržení lhůt schválení jízdního řádu, předání schváleného jízdního
řádu do celostátního informačního systému o jízdních řádech a jeho uveřejnění
v celostátním informačním systému o jízdních řádech,
d)
dobu, na kterou se licence uděluje,
e)
případný rozsah bezbariérové přepravy cestujících s omezenou schopností pohybu
a orientace,
f)
další zpřesňující podmínky provozování linkové osobní dopravy, pokud o nich
rozhodne.
§ 14
(1) Ve veřejném zájmu na uspokojování přepravních potřeb, v zájmu bezpečnosti
dopravy, na základě neplánované uzavírky nebo na základě žádosti dopravce dopravní
úřad, nebo jedná-li se o mezinárodní linkovou osobní dopravu, Ministerstvo dopravy
a spojů zahájí řízení o změně rozhodnutí o udělení licence.
(2) V rámci řízení o změně rozhodnutí podle odstavce 1 mohou dopravní úřad a
Ministerstvo dopravy a spojů uložit dopravci rozšíření podmínek nebo jejich
změnu oproti předchozímu rozhodnutí o udělení licence.
§ 15
Dopravní úřad, nebo jedná-li se o mezinárodní linkovou osobní dopravu, Ministerstvo
dopravy a spojů licenci může odejmout, jestliže držitel licence
a)
závažným způsobem porušuje povinnosti stanovené tímto zákonem,
b)
neplní podmínky stanovené v licenci,
c)
nezačal provozovat linkovou osobní dopravu na základě udělené licence,
d)
o odejmutí licence požádal.
§ 16
Licence pozbývá platnosti:
a)
uplynutím doby, na kterou byla udělena,
b)
zánikem koncese nebo povolení,
c)
dnem zániku právnické osoby, která je držitelem licence,
d)
uplynutím 30 dnů od smrti fyzické osoby, která je držitelem licence,
e)
rozhodnutím dopravního úřadu nebo rozhodnutím Ministerstva dopravy a spojů,
jedná-li se o mezinárodní linkovou osobní dopravu, o odejmutí licence.
§ 17
Jízdní řád
(1) Dopravce ve veřejné linkové osobní dopravě předloží jízdní řád nebo jeho
změnu ke schválení dopravnímu úřadu, nebo jedná-li se o mezinárodní linkovou
osobní dopravu, Ministerstvu dopravy a spojů. Jedná-li se o společný jízdní
řád více dopravců, musí na něm být uvedeno, které spoje každý z dopravců zabezpečuje.
Dopravní úřad, nebo jedná-li se o mezinárodní linkovou osobní dopravu, Ministerstvo
dopravy a spojů jízdní řád nebo jeho změnu schválí, splňuje-li náležitosti stanovené
prováděcím předpisem. Příslušným ke schválení jízdního řádu nebo jeho změny
je dopravní úřad příslušný k rozhodování o udělení licence.
(2) Schválený jízdní řád postoupí dopravní úřad Ministerstvu dopravy a spojů,
které vede pro potřeby veřejnosti celostátní informační systém o jízdních řádech.
Ministerstvo dopravy a spojů může vedením tohoto systému pověřit právnickou
osobu.
(3) Změny jízdních řádů veřejné vnitrostátní linkové dopravy lze provádět pouze
v termínech zveřejněných Ministerstvem dopravy a spojů v Obchodním věstníku.
(4) Z důvodu veřejného zájmu, zásahu vyšší moci nebo neplánované uzavírky může
dopravní úřad rozhodnout o změně jízdního řádu veřejné vnitrostátní linkové
dopravy i v době jeho platnosti k jinému termínu.
(5) Ustanovení odstavců 2 a 3 se nevztahují na jízdní řády městské autobusové
dopravy provozované na území města.
(6) Způsob zpracování, obsah, vyhlašování a vyvěšování jízdního řádu a jeho
změn a organizaci celostátního informačního systému o jízdních řádech stanoví
prováděcí předpis.
§ 18
Povinnosti dopravce ve veřejné linkové dopravě
Dopravce ve veřejné linkové dopravě je povinen
a)
zahájit provoz na lince ke dni, který je stanoven v licenci, a provoz linky
udržovat po dobu platnosti licence,
b)
vydat a uveřejnit schválený jízdní řád, jeho změny, smluvní přepravní podmínky
a tarif,
c)
provozovat dopravu podle schváleného jízdního řádu, smluvních přepravních podmínek
a tarifu,
d)
spojem uvedeným v jízdním řádu přepravit každého, jsou-li splněny smluvní přepravní
podmínky a tarif a nebrání-li tomu okolnosti, které dopravce nemůže odvrátit
nebo jim zabránit,
e)
označit vozidlo příslušné linky názvem výchozí a cílové zastávky spoje, u městské
autobusové dopravy pouze názvem cílové zastávky spoje; označení linky, které
je stanoveno v rozhodnutí o udělení licence, musí být čitelné i za tmy alespoň
na čele vozidla, dále zajistit označení řidiče a průvodčího obchodním jménem
dopravce nebo služebním stejnokrojem dopravce, dále označit bezbariérové vozidlo
mezinárodním symbolem přístupnosti,
f)
zřídit označník zastávky, pokud zastávka nebyla označníkem vybavena, na všech
označnících vyvěsit schválený jízdní řád a název zastávky, v městské autobusové
dopravě dále číslo linky; u zastávky městské autobusové dopravy určené pouze
pro výstup cestujících není vyvěšení jízdního řádu a čísla linky povinné,
g)
zajistit údržbu označníku zastávky a dalšího zastávkového vybavení (přístřešek,
zařízení pro vyvěšení jízdního řádu), pokud je jeho majitelem, nebo přispívat
na jeho údržbu majiteli označníku a dalšího zastávkového vybavení na smluvním
základě,
h)
pečovat o bezpečnost přepravovaných osob a jejich zavazadel a zabezpečit první
pomoc a náhradní dopravu v případě, že se stane účastníkem dopravní nehody nebo
má technickou závadu, pro kterou nelze spoj dokončit
,
i)
vytvářet podmínky pro přepravu osob s omezenou schopností pohybu a orientace.
§ 18a
Vztahy mezi cestujícím a dopravcem
veřejné linkové dopravy
(1) Řidič a průvodčí vozidla veřejné linkové dopravy nebo jiná osoba pověřená
dopravcem veřejné linkové dopravy a vybavená kontrolním odznakem a průkazem
dopravce (dále jen "pověřená osoba") je oprávněna dávat cestujícím pokyny a
příkazy k zajištění jejich bezpečnosti, bezpečnosti a plynulosti dopravy nebo
bezpečnosti ostatních cestujících. Pověřená osoba je oprávněna
a)
vyloučit z přepravy cestujícího, který se na výzvu pověřené osoby neprokáže
platným jízdním dokladem a nesplní povinnost zaplatit jízdné a přirážku, vyloučit
z přepravy cestujícího nebo uložit cestujícímu zaplatit přirážku, pokud přes
upozornění nedodržuje přepravní řád, pokyny a příkazy pověřené osoby, znečišťuje
vozidlo nebo pokud svým chováním ruší klidnou přepravu cestujících nebo ostatní
cestující jinak obtěžuje; vyloučením z přepravy nesmí být ohrožena bezpečnost
a zdraví cestujícího,
b)
nepřipustit k přepravě nebo vyloučit z přepravy zavazadlo cestujícího nebo zvíře
s ním přepravované, pokud jsou překážkou bezpečné a pohodlné přepravy cestujících
nebo ohrožují zdraví cestujících nebo pokud jejich přepravu neumožňují přepravní
podmínky, zejména obsaditelnost vozidla,
c)
uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplatit přirážku
nebo vyžadovat od cestujícího prokázání totožnosti.
(2) Cestující je povinen
a)
dodržovat přepravní řád, smluvní přepravní podmínky a tarif,
b)
dbát pokynů a příkazů pověřené osoby, které směřují na zajištění bezpečnosti
a plynulosti dopravy, jeho bezpečnosti nebo bezpečnosti ostatních cestujících,
c)
na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se
platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku nebo prokázat svoji totožnost,
d)
na výzvu pověřené osoby zaplatit přirážku za nedodržení přepravního řádu nebo
pokynu a příkazu pověřené osoby nebo za znečištění vozidla nebo za rušení klidné
přepravy cestujících nebo jiné obtěžování cestujících.
(3) Výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí
přesáhnout částku 1 000 Kč.
(4) Porušení povinností cestujícího podle odstavce 2, kterým ohrozí pověřenou
osobu, je přestupkem podle zvláštního právního předpisu.11)
§ 18b
Přepravní řád
(1) Podmínky, za nichž se přepravují osoby, jejich zavazadla a věci a zvířata
s nimi přepravovaná v silniční dopravě a integrované dopravě, stanoví přepravní
řád a tarif. V přepravním řádu se uvede zejména
a)
vznik a ukončení přepravní smlouvy mezi dopravcem a cestujícím a způsob prokazování
jejího vzniku,
b)
náležitosti jízdního dokladu, způsob placení jízdného a posuzování platnosti
jízdních dokladů (včetně případů, kdy se na přepravě podílí více dopravců),
c)
podmínky, za nichž si lze předem zakoupit místo k sezení,
d)
podmínky přepravy dětí, dětských kočárků, cestujících s omezenou schopností
pohybu a orientace a vozíků pro invalidy,
e)
způsob vracení jízdného při neprovedení přepravy,
f)
rozsah a podmínky přepravy zavazadel, včetně podmínek, za nichž si lze jako
zavazadlo vzít nebezpečné věci,
g)
podmínky přepravy zvířat,
h)
podmínky přepravy autobusových zásilek.
(2) Přepravní řád stanoví vyhláškou Ministerstvo dopravy a spojů. Dopravce může
v přepravních podmínkách odlišně od přepravního řádu stanovit podmínky uvedené
v odstavci 1 písm. c), f), g) a h).
§ 18c
Náhradní autobusová doprava
(1) Provozovatel drážní dopravy na dráze celostátní, regionální, tramvajové,
trolejbusové nebo speciální je oprávněn provozovat náhradní autobusovou dopravu
za přerušenou drážní dopravu na dráze.
(2) Provozovatel drážní dopravy podle odstavce 1 nebo jím pověřený dopravce
může provozovat náhradní autobusovou dopravu, pokud má platnou koncesi pro silniční
motorovou osobní dopravu podle zvláštního právního předpisu.1) Pro provozování
náhradní autobusové dopravy, která nepřesahuje 45 kalendářních dnů po sobě jdoucích,
se nevyžaduje udělení licence a schválení jízdního řádu; vedení linky a umístění
zastávek musí být z hlediska bezpečnosti silničního provozu schváleno Policií
České republiky.
(3) Provozovatel drážní dopravy podle odstavce 1 je povinen označit vozidlo
použité pro náhradní autobusovou dopravu slovy "náhradní doprava". Ustanovení
§ 18 písm. e) se použijí přiměřeně.
(4) Náhradní doprava musí umožnit přepravu osob s omezenou schopností pohybu
a orientace v rozsahu odpovídajícím přerušené drážní dopravě na dráze.
§ 19
Závazky veřejné služby
(1) Závazkem veřejné služby v silniční dopravě pro cizí potřeby (dále jen "závazek
veřejné služby") se rozumí závazek, který dopravce přijal ve veřejném zájmu
a který by jinak pro jeho ekonomickou nevýhodnost nepřijal nebo by jej přijal
pouze zčásti. Závazek veřejné služby sjednává s dopravcem stát a hradí dopravci
prokazatelnou ztrátu vzniklou jeho plněním.
(2) Závazek veřejné služby spočívá v
a)
závazku provozu, kterým je závazek dopravce zajistit provozování veřejné linkové
dopravy plynule a pravidelně podle schváleného jízdního řádu, včetně provozování
doplňkových přepravních služeb,
b)
závazku přepravy, kterým je závazek dopravce přepravit cestující za speciální
cenu při splnění zvláštních podmínek,
c)
závazku tarifním, kterým je závazek dopravce přepravit cestující nebo věci za
regulovanou cenu podle cenových předpisů, která je nižší než ekonomické jízdné
nebo dovozné.
(3) Závazek veřejné služby ve veřejné linkové dopravě vzniká na základě písemné
smlouvy uzavřené mezi dopravním úřadem, nebo jedná-li se o mezinárodní veřejnou
linkovou dopravu, Ministerstvem dopravy a spojů a dopravcem.
(4) V případě, že závazkem veřejné služby podle odstavce 3 vzniká dopravci povinnost
provozovat veřejnou linkovou dopravu, na kterou nemá licenci, zahájí příslušný
dopravní úřad řízení o udělení licence bez návrhu dopravce.
§ 19a
Dopravní obslužnost
(1) Základní dopravní obslužností územního obvodu okresu je zajištění přiměřené
dopravy po všechny dny v týdnu z důvodu veřejného zájmu, především do škol,
do úřadů, k soudům, do zdravotnických zařízení poskytujících základní zdravotní
péči a do zaměstnání, včetně dopravy zpět, přispívající k trvale únosnému rozvoji
tohoto územního obvodu. Rozsah podílu státu na jejím zajištění ve veřejném zájmu
stanoví podle místních podmínek územního obvodu okresu a výše rozpočtových prostředků,
které jsou k dispozici, příslušný okresní úřad.
(2) Rozhodováním o udělení licence jednotlivým dopravcům a schvalováním jízdních
řádů dopravců se zabezpečuje základní dopravní obslužnost vzájemným propojením
jednotlivých linek a spojů a jejich propojením s drážní dopravou. V případě,
že se tímto způsobem nezabezpečí potřebná základní dopravní obslužnost, je dopravní
úřad oprávněn použít ustanovení § 19 o závazcích veřejné služby.
§ 19b
Prokazatelná ztráta
(1) Prokazatelnou ztrátu vzniklou dopravci v důsledku zajišťování dopravní obslužnosti
plněním závazků veřejné služby jsou povinny nahradit:
a)
dopravní úřad z rozpočtu okresního úřadu, jedná-li se o zajišťování základní
dopravní obslužnosti veřejnou vnitrostátní linkovou dopravou nebo linkami veřejné
městské linkové dopravy, které zabezpečují dopravu v rámci závazku veřejné služby
mimo území města,
b)
Ministerstvo dopravy a spojů, jedná-li se o zajišťování základní dopravní obslužnosti
mezinárodní veřejnou linkovou dopravou.
(2) Povinnou součástí smlouvy o závazku veřejné služby je dopravcem předložený
předběžný odborný odhad prokazatelné ztráty za celé období, na které se závazek
veřejné služby uzavírá. Dopravní úřad nebo Ministerstvo dopravy a spojů uhradí
prokazatelnou ztrátu nejvýše ve výši tohoto předběžného odborného odhadu zvýšeného
pouze o nepředvídatelné prokazatelné náklady.
(3) Dopravní úřad nebo Ministerstvo dopravy a spojů jsou oprávněny v rámci výkonu
státního odborného dozoru kontrolovat použití finančních prostředků na zajištění
dopravní obslužnosti veřejnou linkovou dopravou z rozpočtu okresního úřadu nebo
ze státního rozpočtu.
(4) Zajišťuje-li dopravce přepravní služby mimo závazky veřejné služby nebo
jiné činnosti, je povinen vést oddělené účetnictví závazků veřejných služeb.
Finanční prostředky určené k úhradě prokazatelné ztráty nesmí být použity k
jiným účelům.
(5) Vymezení prokazatelné ztráty, způsob výpočtu předběžného odborného odhadu
prokazatelné ztráty, způsob výpočtu prokazatelné ztráty, pravidla na přidělování
finančních prostředků z příslušných rozpočtů, doklady, kterými musí být výpočty
prokazatelné ztráty doloženy, a způsob výkonu státního odborného dozoru nad
financováním dopravní obslužnosti stanoví prováděcí předpis.
§ 19c
Ostatní dopravní obslužnost
(1) Ostatní dopravní obslužností je zajištění dopravních potřeb územního obvodu
obce nad rámec základní dopravní obslužnosti územního obvodu okresu. Na zajištění
ostatní dopravní obslužnosti uzavírá obec s dopravcem závazek veřejné služby
a hradí ze svého rozpočtu prokazatelnou ztrátu vzniklou dopravci plněním závazku
veřejné služby.
(2) Pro závazky veřejné služby a prokazatelnou ztrátu v ostatní dopravní obslužnosti
platí přiměřeně § 19, 19a a 19b.
§ 20
Vlastníci a správci pozemních komunikací
(1) Vlastníci a správci pozemních komunikací na trase linky jsou povinni strpět
umístění zařízení pro označení zastávky jen v nezbytně nutném rozsahu. Vznikne-li
vlastníku pozemní komunikace v důsledku umístění zařízení pro označení zastávky
majetková újma, je zřizovatel označníku zastávky povinen zaplatit za vzniklou
újmu náhradu.
(2) Umístění označníku zastávky podle odstavce 1 není zvláštním užíváním pozemní
komunikace podle zvláštního předpisu.6)
§ 21
Taxislužba
(1) Provozovatel taxislužby je povinen vozidlo taxislužby
označit střešní svítilnou s nápisem "TAXI" a vybavit jej úředně ověřeným, řádně
registrujícím a zaplombovaným taxametrem. Provozovatel taxislužby je oprávněn
provozovat taxislužbu pouze vozidlem, kterému bylo přiděleno dopravním úřadem
evidenční číslo. Podrobnosti k náležitostem evidence vozidel taxislužby stanoví
prováděcí předpis. Vozidlo, které je evidováno jako vozidlo taxislužby, není
přípustné využívat k provozování jiného druhu silniční dopravy mimo dopravu
pro soukromou potřebu.
(2) Provozovatel taxislužby je povinen zajistit, aby řidič při provozování taxislužby
používal taxametr podle odstavce 1 a vydal cestujícímu z tiskárny taxametru
doklad o zaplacení jízdného.
(3) Provozovatel taxislužby je povinen zajistit, aby k provozování taxislužby
bylo užito pouze vozidel úplně vybavených a označených předepsaným způsobem.
Způsob označení a podrobnosti o technických podmínkách provozování taxislužby,
zejména podrobnosti o označení vozidla a náležitostech dokladů souvisejících
s provozováním taxislužby, stanoví prováděcí předpis.
(4) Provozovatel taxislužby je povinen do sedmi dnů písemně oznámit zahájení
provozování taxislužby na území obce nebo obcí dopravnímu úřadu, v jehož územním
obvodu se obec nebo obce nacházejí. V písemném oznámení provozovatel taxislužby
uvede
a)
obchodní jméno, sídlo a právní formu právnické osoby a její identifikační číslo,
je-li provozovatelem právnická osoba, nebo obchodní jméno, trvalý pobyt, rodné
číslo a identifikační číslo fyzické osoby, je-li provozovatelem fyzická osoba,
b)
číslo, pod kterým byla vydána koncese,
c)
jméno, příjmení a rodné číslo všech řidičů taxislužby,
d)
datum zahájení provozování taxislužby na území obce nebo obcí.
Písemné oznámení provozovatel taxislužby doloží
-
kopií koncese,
-
prohlášením o bezúhonnosti a spolehlivosti všech řidičů taxislužby a doklady
dosvědčujícími bezúhonnost a spolehlivost1) všech řidičů taxislužby, pokud si
je dopravní úřad vyžádá,
-
osvědčením obce o složení zkoušky řidiče taxislužby z místopisu, z právních
předpisů upravujících taxislužbu a ochranu spotřebitele a ze znalosti obsluhy
taxametru, pokud obec v obecně závazné vyhlášce obce stanovila zkoušku jako
podmínku provozování taxislužby na území obce,
-
údaji o typu, státní poznávací značce a evidenčním číslu vozidla, pokud mu bylo
již přiděleno, kterým v územním obvodu dotčeného dopravního úřadu hodlá provozovat
taxislužbu.
Dále je povinen do sedmi dnů písemně oznámit tomuto dopravnímu úřadu veškeré
změny uvedených údajů a datum případného ukončení provozování taxislužby.
(5) Provozovatel taxislužby nesmí umístit na vozidle žádnou reklamu, a to jak
vně, tak i uvnitř vozidla, s výjimkou reklamy radiodispečinku, přes který lze
službu objednat. Používání reklamních štítů umístěných na střeše vozidla se
zakazuje.
(6) Dopravní úřad na základě písemného oznámení vystaví pro řidiče provozovatele
taxislužby průkaz o způsobilosti řidiče taxislužby provozovat taxislužbu ve
vymezeném územním obvodu dopravního úřadu. Dopravní úřad průkaz o způsobilosti
řidiče taxislužby odebere, pominou-li podmínky pro jeho vydání. Provozovatel
taxislužby je povinen zajistit, aby průkaz o způsobilosti řidiče taxislužby
byl umístěn na viditelném místě ve vozidle taxislužby. Provozovatel jiné osobní
silniční dopravy pro cizí potřeby, než je taxislužba, je povinen zajistit, aby
jím používané osobní automobily nebyly označeny způsobem zaměnitelným s vozidly
taxislužby a aby jím poskytované přepravní služby nebyly nabízeny způsobem s
taxislužbou zaměnitelným. Provozovatel jiné osobní silniční dopravy je zároveň
povinen zajistit, aby jím používané vozidlo bylo označeno předepsaným způsobem.
Podrobnosti označení vozidel jiné osobní silniční dopravy stanoví prováděcí
předpis.
(7) Obec může stanovit v samostatné působnosti6b) obecně závaznou vyhláškou
obce jako podmínku k výkonu práce řidiče taxislužby na území obce povinnost
prokázat zkouškou řidiče znalosti místopisu, právních předpisů upravujících
taxislužbu a ochranu spotřebitele, znalosti obsluhy taxametru a způsob provádění
zkoušky.
(8) Obec je oprávněna vymezit část veřejné pozemní komunikace jako stanoviště
vozidel taxislužby a vyznačit tento prostor dopravní značkou podle zvláštního
právního předpisu.6c) Současně je obec oprávněna v samostatné působnosti6b)
stanovit obecně závaznou vyhláškou obce pro tato stanoviště Provozní řád upravující
v souladu s místními podmínkami pravidla provozu na stanovišti taxislužby. Provozní
řád se zveřejní v místě stanoviště.
§ 21a
(1) Dopravní úřad
a)
vystaví na základě písemného oznámení provozovatele taxislužby pro řidiče provozovatele
taxislužby průkaz způsobilosti řidiče taxislužby provozovat taxislužbu počínající
ve vymezeném územním obvodu dopravního úřadu,
b)
stanoví provozovateli taxislužby přepravní podmínky provozování taxislužby,
c)
odebere průkaz způsobilosti řidiče taxislužby, pominou-li důvody pro jeho vydání.
(2) Provozovatel taxislužby zajistí
a)
aby průkaz způsobilosti řidiče taxislužby byl umístěn na viditelném místě ve
vozidle taxislužby,
b)
dodržování přepravních podmínek taxislužby ve vymezeném územním obvodu,
c)
předání průkazu způsobilosti řidiče taxislužby místně příslušnému dopravnímu
úřadu, který odebral průkaz způsobilosti řidiče taxislužby,
d)
zpřístupnění přepravních podmínek cestujícímu na dostupném místě uvnitř vozidla
taxislužby,
e)
v případě trvalého vyřazení vozidla taxislužby z evidence okamžité odstranění
povinného označení umístěného na vozidle taxislužby a demontáž taxametru.
§ 21b
Příležitostná osobní silniční doprava
(1) Provozovatel příležitostné osobní silniční dopravy je povinen zajistit,
aby jím používané osobní automobily nebyly označeny způsobem zaměnitelným s
vozidly taxislužby a aby jím poskytované přepravní služby nebyly nabízeny způsobem
s taxislužbou zaměnitelným.
(2) Provozovatel příležitostné osobní silniční dopravy je povinen objednávku
přepravní služby předem zaznamenat do evidenční knihy objednávek a zajistit,
aby kopie záznamu objednávky byla umístěna ve vozidle, kterým se přeprava vykonává,
a aby ji řidič na vyžádání předložil kontrolnímu orgánu.
(3) Provozovatel příležitostné osobní silniční dopravy je povinen objednávky
přepravní služby uchovávat po dobu pěti let od ukončení přepravy.
(4) Provozovatel příležitostné osobní silniční dopravy je dále povinen zajistit,
aby
a)
koncese pro příležitostnou osobní silniční dopravu byla vystavena na viditelném
místě uvnitř vozidla,
b)
přepravovaná osoba neplatila za přepravu přímo řidiči vozidla.
ČÁST III
PŘEPRAVA NEBEZPEČNÝCH VĚCÍ V SILNIČNÍ DOPRAVĚ
§ 22
(1) Nebezpečné věci jsou látky a předměty, pro jejichž povahu, vlastnosti nebo
stav může být v souvislosti s jejich přepravou ohrožena bezpečnost osob, zvířat
a věcí nebo ohroženo životní prostředí.
(2) Silniční dopravou je dovoleno přepravovat pouze nebezpečné věci vymezené
mezinárodní smlouvou, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášena
ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv,7) (dále jen "Dohoda ADR"),
a to za podmínek v ní uvedených.
(3) Přeprava jaderných materiálů a radionuklidových zářičů se řídí zvláštními
právními předpisy.7a)
(4) Ministerstvo dopravy a spojů může v souladu s Dohodou ADR povolit na omezenou
dobu, nejvýše však na pět let, provádění silniční přepravy nebezpečných věcí
za odchylných podmínek od Dohody ADR. Toto povolení nelze vydat pro přepravu
jaderných materiálů a radionuklidových zářičů stanovených zvláštními právními
předpisy.7a)
(5) Ministerstvo dopravy a spojů je oprávněno podle Dohody ADR pověřit právnické
osoby se sídlem na území České republiky nebo fyzické osoby s trvalým pobytem
na území České republiky výkonem činností souvisejících s prováděním Dohody
ADR, spočívajících v zajištění povinného školení a vydávání osvědčení řidičům
vozidel přepravujících nebezpečné věci a v ověřování technické způsobilosti
vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí. Pověření lze udělit osobě na
základě písemné žádosti, která prokáže splnění technických podmínek pro výkon
požadovaných činností a která prokáže odbornou způsobilost k výkonu požadovaných
činností. Podrobnosti o činnostech, které souvisejí s prováděním Dohody ADR,
technické podmínky a odbornou způsobilost požadovanou k výkonu jednotlivých
činností souvisejících s prováděním Dohody ADR stanoví prováděcí předpis.
§ 23
(1) Subjekt předávající nebezpečné věci k přepravě (dále jen "odesílatel") je
povinen podle Dohody ADR zejména
a)
zatřídit, zabalit a označit nebezpečné věci,
b)
dodržet ustanovení o zákazu společné nakládky, pokud ji provádí,
c)
nepředat k přepravě nebezpečné věci, jejichž přeprava není dovolena,
d)
předat dopravci v písemné formě pokyny pro řidiče,
e)
uvést správně a úplně údaje v nákladním listě, včetně prohlášení,
f)
předat řidiči kopii povolení podle zvláštních právních předpisů,7a)
g)
přezkoumat před nakládkou průvodní doklady a provést vizuální kontrolu, zda
vozidlo a jeho zařízení splňují předepsaná ustanovení,
h)
označit kontejnery,
i)
zabezpečit předepsané školení ostatních osob podílejících se na přepravě.
(2) Dopravce je povinen podle Dohody ADR při přepravě nebezpečných věcí zejména
a)
použít pouze vozidla, která jsou k tomu způsobilá,
b)
zabezpečit, aby řidič měl povinnou výbavu, včetně výstražných oranžových tabulek,
případně bezpečnostních značek,
c)
zabezpečit přítomnost závozníka ve vozidle, pokud je to předepsáno,
d)
zabezpečit, aby přepravu prováděli pouze řidiči, kteří jsou k tomu vyškoleni,
e)
zabezpečit školení ostatních osob podílejících se na přepravě,
f)
zajistit, aby řidič
1.
měl během přepravy s sebou a na požádání předložil oprávněným osobám ke kontrole
průvodní doklady, funkční hasicí přístroje, povinnou výbavu vozidla,
2.
nepřevzal k přepravě a nepřepravoval kus, jehož obal je poškozen nebo netěsný,
3.
provedl v případě nehody nebo mimořádné události opatření uvedená v písemných
pokynech pro řidiče,
4.
dodržel předpisy týkající se nakládky, vykládky a manipulace, pokud ji sám provádí,
včetně zákazu společné nakládky, provozu vozidla a dozoru nad vozidly.
(3) Povinnosti odesílatele a dopravce musí být zajištěny i v případě, že jde
o přepravu pro vlastní potřeby.
§ 24
zrušen
§ 25
zrušen
ČÁST IV
PROVOZOVÁNÍ MEZINÁRODNÍ SILNIČNÍ DOPRAVY
A PROVOZOVÁNÍ SILNIČNÍ DOPRAVY NA ÚZEMÍ ČESKÉ
REPUBLIKY ZAHRANIČNÍMI PROVOZOVATELI
§ 26
Pro provozování mezinárodní silniční dopravy platí ustanovení tohoto zákona,
pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, jíž je Česká republika vázána
a která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů.
§ 27
Na zahraniční dopravce se nevztahují ustanovení o označení vozidel a vedení
záznamu o provozu vozidla. Zahraniční dopravci a osádky jejich vozidel jsou
však povinni vést záznamy o dodržování doby řízení vozidla, bezpečnostních přestávek
a doby odpočinku.
§ 28
Koncese nebo povolení k provozování mezinárodní silniční dopravy nenahrazuje
rozhodnutí úřadu cizího státu, po jehož území má být doprava uskutečněna.
§ 29
(1) Tuzemský dopravce musí mít k provozování mezinárodní silniční dopravy osob
zahraniční povolení podle mezinárodní smlouvy nebo právního řádu cizího státu,
do něhož nebo přes nějž se přeprava provádí.
(2) Žádost o zahraniční povolení tuzemský dopravce podá na Ministerstvo dopravy
a spojů nejméně 45 dnů před zamýšlenou přepravou osob, nebo jedná-li se o linkovou
osobní dopravu, nejméně sedm měsíců před zamýšleným zahájením provozu.
§ 30
(1) Předá-li cizí stát na základě mezinárodní smlouvy České republice pro tuzemské
dopravce hromadně dohodnutý počet neadresných zahraničních vstupních povolení
pro přepravu, rozhoduje Ministerstvo dopravy a spojů o přidělení zahraničního
vstupního povolení na základě žádosti tuzemského dopravce. Ministerstvo dopravy
a spojů může přidělováním zahraničních vstupních povolení pověřit právnickou
osobu.
(2) V přiděleném zahraničním vstupním povolení Ministerstvo dopravy a spojů
nebo pověřená právnická osoba vyznačí obchodní jméno tuzemského dopravce a dobu
platnosti. Podmínky přidělování zahraničních vstupních povolení stanoví prováděcí
předpis včetně řešení úhrady vynaložených nákladů spojených s přidělením těchto
povolení.
(3) Na vydání povolení podle odstavců 1 a 2 se nevztahují obecné předpisy o
správním řízení.
§ 31
(1) Zahraniční dopravce může uskutečnit silniční dopravu do místa na území České
republiky a z takového místa do místa ležícího mimo území České republiky, jakož
i přes území České republiky (tranzitem) jen na základě přiděleného vstupního
povolení České republiky. O vstupních povoleních rozhoduje Ministerstvo dopravy
a spojů.
(2) Vstupní povolení lze přidělit pouze zahraničnímu dopravci, který je podle
předpisů platných ve státě, na jehož území má sídlo nebo bydliště, oprávněn
provozovat mezinárodní silniční dopravu.
(3) Vstupní povolení se u zahraničního dopravce nevyžaduje, jedná-li se o silniční
dopravu osobním automobilem pro vlastní potřebu nebo jedná-li se o příležitostnou
dopravu formou okružní jízdy či formou přepravy cestujících na určené místo
s následující zpáteční jízdou neobsazeného vozidla.
§ 32
(1) Pokud nestanoví jinak mezinárodní smlouva, jíž je Česká republika vázána
a která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů, jsou zahraniční dopravci oprávněni
provozovat silniční dopravu mezi místy ležícími na území České republiky jen
na základě zvláštního povolení Ministerstva dopravy a spojů.
(2) Zvláštní povolení může být vydáno jen zahraničnímu dopravci, který je podle
předpisů platných ve státě, na jehož území má sídlo nebo bydliště, oprávněn
provozovat mezinárodní silniční dopravu.
(3) Zvláštní povolení se uděluje k provedení jednoho přepravního výkonu nebo
na omezený nebo neomezený počet výkonů v určitém časovém období, nejvýše na
dobu jednoho roku.
§ 33
Ministerstvo dopravy a spojů může zahraničnímu dopravci při závažném nebo opakovaném
porušení povinností vyplývajících z tohoto zákona zakázat provozování dopravy
na území České republiky na určitou dobu, nejdéle na dobu pěti let.
ČÁST V
STÁTNÍ SPRÁVA A STÁTNÍ ODBORNÝ DOZOR V SILNIČNÍ DOPRAVĚ
§ 34
(1) Státní odborný dozor v silniční dopravě vykonávají dopravní úřady, orgán
kraje v přenesené působnosti a Ministerstvo dopravy a spojů. Dopravní úřady
vykonávají ve svém územním obvodu státní odborný dozor nad financováním dopravní
obslužnosti a ve všech věcech, které nenáleží krajům v přenesené působnosti
a Ministerstvu dopravy a spojů. Orgán kraje v přenesené působnosti vykonává
ve svém územním obvodu státní odborný dozor nad prací osádek vozidel v mezinárodní
silniční dopravě, ve věcech mezinárodní dopravy osob s výjimkou autobusové linkové
dopravy a nad silniční nákladní dopravou provozovanou zahraničními dopravci.
Ministerstvo dopravy a spojů vykonává státní odborný dozor v mezinárodní autobusové
linkové silniční dopravě osob a nad financováním dopravní obslužnosti. Při výkonu
státního odborného dozoru dozírají, zda dopravci dodržují podmínky a plní povinnosti
stanovené tímto zákonem a zda provozují dopravu podle uděleného povolení.
(2) Osoba pověřená výkonem státního odborného dozoru je oprávněna v souvislosti
s výkonem dozoru, pokud není zvláštními předpisy stanoveno jinak, vstupovat
do provozoven a všech prostor souvisejících s vykonávanou činností, nahlížet
do dokladů a evidencí týkajících se provozování silniční dopravy. Dopravce je
povinen osobě pověřené výkonem státního odborného dozoru umožnit výkon uvedeného
oprávnění. Řidič vozidla je povinen předložit těmto osobám doklady, které musejí
být ve vozidle při jeho provozu podle tohoto zákona.
(3) Při výkonu státního odborného dozoru je osoba pověřená výkonem státního
odborného dozoru povinna prokázat se dokladem o pověření. Doklad o pověření
musí obsahovat jméno pověřené osoby, rozsah jejího oprávnění a musí být potvrzen
orgánem, který jej vydal.
(4) Vrchní státní dozor vykonává ve všech věcech silniční dopravy Ministerstvo
dopravy a spojů. Vrchní státní dozor dozírá na výkon státního odborného dozoru
vykonávaného orgánem kraje v přenesené působnosti a dopravními úřady. Na osoby
pověřené výkonem vrchního státního dozoru se vztahují při výkonu dozoru oprávnění
a povinnosti podle odstavců 2 a 3. Dopravní úřady, orgán kraje v přenesené působnosti
a dopravci jsou povinni osobě pověřené výkonem vrchního státního dozoru umožnit
výkon dozoru a k tomu účelu poskytnout veškeré informace a doklady o činnosti
státního odborného dozoru.
§ 34a
Dopravní úřad zjišťuje zdroj ohrožování provozu veřejné linkové dopravy osob.
Při zjištění zdroje ohrožení nařídí provozovateli nebo majiteli zdroje ohrožení
jeho odstranění. Nevyhoví-li provozovatel nebo majitel zdroje ohrožení, dopravní
úřad rozhodne o odstranění zdroje ohrožení na jeho náklady. Odvolání proti tomuto
rozhodnutí nemá odkladný účinek.
§ 35
(1) Dopravní úřad, orgán kraje v přenesené působnosti nebo Ministerstvo dopravy
a spojů při porušení tohoto zákona uloží pokutu až do výše 100 000 Kč dopravci,
který
a)
nezajistí, aby v každém vozidle byl záznam o provozu vozidla, nebo nezajistí
řádné vedení záznamu o provozu vozidla, pokud je povinen jej vést podle § 3
odst. 2,
b)
nezajistí, aby v každém vozidle byl záznam o době řízení vozidla, bezpečnostních
přestávkách a údaj o době odpočinku, pokud je povinen jej vést podle § 3 odst.
3,
c)
neuschovává záznamy o provozu vozidla nebo záznamy o době řízení vozidla, bezpečnostních
přestávkách a době odpočinku po stanovenou dobu,
d)
používá v silniční dopravě vozidla, od jejichž technické prohlídky a měření
emisí uplynula doba delší, než stanoví zvláštní právní předpis,3a)
e)
nemá řádně označené vozidlo,
f)
nedodržuje ustanovení přepravního řádu,
g)
poruší ustanovení § 9 odst. 2, 3 nebo § 9a,
h)
nepředloží jízdní řád ke schválení ve stanovené lhůtě, nedodrží způsob předložení
jízdního řádu ke schválení určený příslušným dopravním úřadem, nepředloží schválený
jízdní řád mezinárodní linkové dopravy do celostátního informačního systému
o jízdních řádech,
i)
nezajistí údržbu označníku zastávky a dalšího zastávkového vybavení (přístřešek,
zařízení pro vyvěšení jízdního řádu).
(2) Dopravní úřad nebo Ministerstvo dopravy a spojů při porušení tohoto zákona
uloží pokutu až do výše 500 000 Kč dopravci, který
a)
provozuje silniční dopravu bez příslušného povolení,
b)
nezajistí dodržování stanovené doby řízení vozidla, bezpečnostních přestávek
a doby odpočinku při práci řidičů,
c)
nedodržuje mezinárodní dohody v silniční dopravě,
d)
nedodržuje podmínky pro provozování linkové osobní dopravy stanovené v licenci,
e)
provozuje linkovou osobní dopravu bez schváleného jízdního řádu nebo opakovaně
nedodržuje schválený jízdní řád,
f)
nezahájí provoz na lince ve stanoveném termínu,
g)
neprovozuje po celou dobu platnosti licence dopravu na lince.
(3) Dopravní úřad nebo Ministerstvo dopravy a spojů při porušení tohoto zákona
uloží pokutu až do výše 750 000 Kč dopravci, který
a)
nabízí či poskytuje přepravní služby anebo přijme objednávku přepravní služby
formou uváděnou v § 2 odst. 8, aniž by byl oprávněn k provozování taxislužby,
b)
nabízí či poskytuje přepravní služby formou uváděnou v § 2 odst. 8 vozidlem,
které není evidováno jako vozidlo taxislužby,
c)
označí vozidlo, které není evidováno jako vozidlo taxislužby, způsobem zaměnitelným
s taxislužbou nebo vybaví takové vozidlo taxametrem,
d)
provozuje vozidlem evidovaným jako vozidlo taxislužby jiný druh silniční dopravy
pro cizí potřeby,
e)
poskytuje přepravní služby formou příležitostné osobní silniční dopravy, aniž
předem provede záznam objednávky v evidenční knize objednávek nebo nezajistí,
aby řidič vozidla, který provádí přepravu na základě koncese vydané dopravci
pro příležitostnou osobní silniční dopravu, předložil kontrolnímu orgánu kopii
objednávky přepravní služby, nebo neoznačí vozidlo příležitostné osobní silniční
dopravy stanoveným způsobem,
f)
nezajistil, aby řidič vozidla, které je evidováno jako vozidlo taxislužby na
základě koncese vydané tomuto dopravci, plnil přepravní podmínky, které byly
stanoveny místně příslušným dopravním úřadem jako závazné v územním rozsahu
jeho působnosti,
g)
nezajistil dodržování Provozního řádu stanoviště taxislužby řidičem vozidla,
které je evidováno jako vozidlo taxislužby na základě koncese vydané tomuto
dopravci,
h)
poruší ustanovení § 21,
i)
nedodržuje podmínky pro provozování taxislužby stanovené tímto zákonem,
j)
provozuje linkovou osobní dopravu bez licence,
k)
neumožní výkon státního odborného dozoru a vrchního státního dozoru.
(4) Dopravní úřad nebo Ministerstvo dopravy a spojů při porušení tohoto zákona
uloží pokutu až do výše 1 000 000 Kč dopravci nebo odesílateli, který nedodrží
podmínky stanovené pro silniční dopravu nebezpečných věcí.
(5) Dopravní úřad uloží pokutu až do výše 500 000 Kč osobě, která
a)
neodstranila zdroj ohrožení provozu veřejné linkové dopravy,
b)
svojí činností poškodila zařízení veřejné linkové dopravy,
c)
způsobila přerušení provozu veřejné linkové dopravy většího rozsahu.
(6) Dopravní úřad nebo Ministerstvo dopravy a spojů zašle opis pravomocného
rozhodnutí, kterým byla uložena dopravci pokuta, dopravnímu úřadu, který vydal
stanovisko ke koncesi, a dopravnímu úřadu, který vydal licenci pro pravidelnou
linkovou dopravu.
(7) Při placení a vymáhání pokut se postupuje podle zvláštního právního předpisu.7c)
§ 35a
Návrh na zrušení živnostenského oprávnění
(1) Dopravní úřad nebo Ministerstvo dopravy a spojů podá u příslušného živnostenského
úřadu návrh na zrušení živnostenského oprávnění5) tomu dopravci, který závažným
způsobem porušil podmínky stanovené tímto zákonem.
(2) Závažným porušením podmínek stanovených tímto zákonem je ztráta dobré pověsti
a skutečnost, kdy je opakovaně uložena pokuta podle tohoto zákona. Pro účely
tohoto zákona se opakovaně uloženou pokutou rozumí
a)
více než dvakrát uložená pokuta podle ustanovení § 35 odst. 1, nebo
b)
více než dvakrát uložená pokuta podle ustanovení § 35 odst. 2 nebo 3.
(3) Za závažné porušení podmínek stanovených tímto zákonem je považováno také
uložení pokuty podle ustanovení § 35 odst. 4 v období posledních třech let.
(4) Do součtu uložených pokut podle odstavce 2 se zahrnují všechny pokuty uložené
od účinnosti tohoto zákona.
§ 35b
Vybírání kaucí
(1) Orgány Policie České republiky při provádění kontroly podle § 37 odst.
1 tohoto zákona jsou oprávněny v případě, že se jedná o dopravce, který má bydliště
nebo sídlo mimo území České republiky, vybrat kauci, a to v rozmezí od 10 000
Kč do 50 000 Kč podle závažnosti porušené povinnosti.
(2) Nesloží-li řidič, který při kontrole zastupuje dopravce, požadovanou kauci,
jsou orgány Policie České republiky oprávněny znehybnit vozidlo, které ke spáchání
správního deliktu použil, a umístit je na odstavném parkovišti vyhrazeném pro
tato vozidla. Náklady s tím spojené jdou k tíži dopravce.
(3) Při výběru kauce jsou orgány Policie České republiky povinny vydat řidiči
stvrzenku o převzetí kauce, sepsat protokol o zjištěném porušení a dát řidiči
možnost, aby se k tomuto zjištění vyjádřil nebo jej poučit o tom, že je povinen
se k případu vyjádřit nejpozději ve lhůtě dvou týdnů k příslušnému dopravnímu
úřadu. Vzor stvrzenky upraví prováděcí předpis.
(4) Dnem předání kauce a protokolu o zjištění porušení povinností je zahájeno
správní řízení vedené příslušným dopravním úřadem. Řízení před dopravním úřadem
a lhůty pro vydání správního rozhodnutí se řídí obecnými předpisy o správním
řízení.
(5) Pokud se řidič ve lhůtě nevyjádří, považuje dopravní úřad jeho mlčení za
souhlas a je oprávněn o správním deliktu rozhodnout i bez jeho vyjádření. Rozhodnutí
o uložení pokuty za porušení tohoto zákona a o zápočtu kauce na tuto pokutu
zašle dopravní úřad účastníku řízení do ciziny, a to ve lhůtě 30 dnů od zahájení
řízení. Doručování rozhodnutí se řídí obecnými předpisy o správním řízení.
(6) Vozidlo, které bylo znehybněno a odstaveno na k tomu vyhrazeném parkovišti
orgány Policie České republiky, se dopravci vydá po zaplacení požadované kauce,
respektive po zaplacení pokuty uložené dopravním úřadem za spáchání správního
deliktu zjištěného při kontrolní činnosti orgány Policie České republiky.
§ 36
(1) Řízení o uložení pokuty lze zahájit do jednoho roku ode dne, kdy se dopravní
úřad, orgán kraje v přenesené působnosti nebo Ministerstvo dopravy a spojů o
porušení uvedených povinností dozvěděl, nejpozději však do pěti let ode dne,
kdy k porušení došlo.
(2) Při stanovení výše pokuty se přihlíží k závažnosti, významu a době trvání
protiprávního jednání a k rozsahu způsobené škody.
(3) Pokuty uložené podle tohoto zákona jsou příjmem státního rozpočtu. Uloží-li
pokutu dopravní úřad, který není součástí okresního úřadu, je pokuta příjmem
obce.
§ 37
(1) Orgány Policie České republiky v rámci dohledu nad bezpečností a plynulostí
silničního provozu podle zvláštního předpisu8) kontrolují, zda je vozidlo v
provozu vybaveno doklady předepsanými tímto zákonem, zda vozidlo v provozu je
stanoveným způsobem označeno nebo jinak vybaveno a zda jsou dodržovány doby
řízení vozidla, bezpečnostní přestávky a doby odpočinku řidičů.
(2) Orgány státního odborného dozoru nad bezpečností práce v rámci dozoru nad
bezpečností práce podle zvláštního předpisu9) kontrolují splnění podmínek stanovených
tímto zákonem, pokud souvisejí s bezpečností práce.
(3) Orgány podle odstavců 1 a 2 jsou zjištěná porušení povinny oznámit místně
příslušnému dopravnímu úřadu.
§ 38
(1) Celní úřady na státních hranicích kontrolují, zda osádky vozidel, která
překračují hranice, mají předepsané doklady o oprávnění k mezinárodní silniční
dopravě, doklady o dodržení předepsané doby řízení vozidla a odpočinku, zda
se nejedná o zahraničního dopravce, kterému Ministerstvo dopravy a spojů zakázalo
provozovat silniční dopravu na území České republiky, a zda tuzemský dopravce
používá vozidlo, jehož technický stav byl shledán vyhovujícím při technické
kontrole, od které neuplynula doba stanovená zvláštním zákonem.
(2) U vozidel, která přepravují nebezpečné věci, celní úřady na státních hranicích
kontrolují, zda osádka vozidla je podle Dohody ADR vybavena předepsanými řádně
vyplněnými doklady a zda tato vozidla jsou předepsaným způsobem označena a vybavena.
(3) V případě nesplnění stanovených podmínek jsou celní úřady oprávněny nepropustit
vozidlo ke vstupu do České republiky nebo k výstupu z České republiky.
(4) Celní úřad může v odůvodněných případech vydat se souhlasem Ministerstva
dopravy a spojů zahraničnímu dopravci náhradní vstupní povolení.
ČÁST VI
SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
§ 39
Řízení ve věcech upravených tímto zákonem
V řízení ve věcech upravených tímto zákonem se postupuje podle obecných předpisů
o správním řízení, pokud jednotlivá ustanovení tohoto zákona nestanoví jinak.
Krizový stav v silniční nákladní dopravě
§ 39a
(1) Ministerstvo dopravy a spojů
a)
kontroluje vývoj nabídky kapacit v silniční nákladní dopravě,
b)
vyhodnocuje intenzitu silniční nákladní dopravy ve vztahu ke kapacitě, propustnosti
a stavu silniční infrastruktury,
c)
sleduje v souvislosti s vývojem nabídky kapacit a intenzity silniční nákladní
dopravy finanční způsobilost dopravců v silniční nákladní dopravě.
(2) Příslušné dopravní úřady poskytují Ministerstvu dopravy a spojů průběžně
informace o počtu dopravců na trhu silniční nákladní dopravy, o počtu vozidel,
kterými je silniční nákladní doprava provozována, a o jejich finanční způsobilosti.
§ 39b
Krizový stav v silniční nákladní dopravě nastává, pokud
a)
převyšuje vývoj nabídky kapacit v silniční nákladní dopravě nejméně po dobu
tří měsíců po sobě jdoucích vývoj poptávky, nebo
b)
způsobuje intenzita silniční nákladní dopravy neprůjezdnost pozemních komunikací,
a hrozí-li z těchto důvodů významnému počtu dopravců v silniční nákladní dopravě
úpadek podle zvláštního právního předpisu.10)
§ 39c
V případě krizového stavu v silniční nákladní dopravě vláda nařízením stanoví
a)
dočasný zákaz vydávání koncesí5) k provozování silniční nákladní dopravy,
b)
dočasný zákaz změn koncese5) k provozování silniční nákladní dopravy, spočívající
v rozšíření počtu vozidel, která dopravce používal přede dnem nabytí účinnosti
nařízení vlády k provozování silniční nákladní dopravy, a
c)
podmínky provádění těchto zákazů.
§ 40
(1) Dopravci, kteří provozují silniční dopravu (veřejná linková doprava, mezinárodní
autobusová doprava a mezinárodní nákladní doprava) na základě koncese podle
živnostenského zákona, jsou povinni předložit do tří let od účinnosti tohoto
zákona příslušnému živnostenskému úřadu osvědčení o odborné způsobilosti pro
provozování dopravy. Nepředloží-li v této lhůtě dopravci osvědčení, pozbývá
vydaná koncese uplynutím této lhůty platnosti.
(2) Dopravci, kteří provozují linkovou osobní dopravu na základě koncese, jsou
povinni uvést svou činnost do souladu s tímto zákonem a do jednoho roku od účinnosti
tohoto zákona požádat o udělení licence (§ 10). Do doby rozhodnutí dopravního
úřadu, nebo jedná-li se o mezinárodní linkovou dopravu, Ministerstva dopravy
a spojů se tito dopravci považují za dopravce, kterým byla udělena licence podle
tohoto zákona.
§ 40a
(1) Dopravci, kteří provozují mezinárodní silniční dopravu autobusy nebo nákladními
vozidly o užitné hmotnosti vyšší než 3,5 tuny nebo celkové hmotnosti vyšší než
6 tun na základě koncese, jsou povinni nejpozději do 31. března 2000 prokázat
finanční způsobilost podle § 4a před příslušným dopravním úřadem a potvrzení
o finanční způsobilosti předložit živnostenskému úřadu, který vydal koncesi
provozování silniční dopravy. Nepředloží-li v této lhůtě dopravci potvrzení
o finanční způsobilosti, pozbývá vydaná koncese uplynutím této lhůty platnosti.
(2) Provozovatelé taxislužby, kteří provozují taxislužbu přede dnem účinnosti
tohoto zákona, jsou povinni nejpozději do 6 měsíců ode dne účinnosti tohoto
zákona zaslat příslušnému dopravnímu úřadu písemné oznámení podle § 21 odst.
4 s výjimkou osvědčení obce o složení zkoušky řidiče taxislužby, které jsou
povinni předložit ve lhůtě jednoho roku ode dne účinnosti vyhlášky obce. Nezašlou-li
provozovatelé taxislužby ve stanovených lhůtách tato oznámení, nejsou oprávněni
provozovat taxislužbu v příslušném územním obvodu.
§ 40b
(1) Finanční způsobilost u dopravců, kterým byla vydána koncese přede dnem účinnosti
tohoto zákona, se prokazuje ve výši 220 000 Kč pro jedno vozidlo a 110 000 Kč
pro každé další vozidlo o celkové hmotnosti 6 tun a více nebo ve výši 40 000
Kč pro každé další vozidlo do 6 tun celkové hmotnosti. Stanovené částky platí
pouze pro vozidla, kterými dopravce provozoval dopravu ke dni účinnosti tohoto
zákona.
(2) Dopravci, kteří provozují mezinárodní silniční dopravu autobusy, tahači
nebo nákladními vozidly o celkové hmotnosti vyšší než 3,5 tuny s výjimkou speciálních
vozidel na základě koncese, jsou povinni nejpozději do 31. března 2001 prokázat
finanční způsobilost podle § 4a před příslušným dopravním úřadem a potvrzení
o finanční způsobilosti předložit živnostenskému úřadu, který vydal koncesi
k provozování silniční dopravy. Nepředloží-li dopravce potvrzení o finanční
způsobilosti, pozbývá vydaná koncese uplynutím této lhůty platnosti.
(3) Od 1. ledna 2003 se povinnost prokazovat finanční způsobilost rozšiřuje
i na vnitrostátní dopravu.
(4) Dopravci, kteří provozují vnitrostátní silniční dopravu autobusy, tahači
nebo nákladními vozidly o celkové hmotnosti vyšší než 3,5 tuny s výjimkou speciálních
vozidel na základě koncese, jsou povinni nejpozději do 31. března 2003 prokázat
finanční způsobilost podle § 4a před příslušným dopravním úřadem a potvrzení
o finanční způsobilosti předložit živnostenskému úřadu, který vydal koncesi
k provozování silniční dopravy. Nepředloží-li dopravce potvrzení o finanční
způsobilosti, pozbývá vydaná koncese uplynutím této lhůty platnosti.
(5) Podnikatel, který podle tohoto zákona je povinen označit vozidlo, ačkoli
před účinností tohoto zákona tuto povinnost neměl, je povinen tak učinit nejpozději
do 2 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona.
(6) Dopravci, kteří podle tohoto zákona jsou povinni prokázat odbornou způsobilost,
ačkoli před účinností tohoto zákona tuto povinnost neměli, jsou povinni předložit
nejpozději do jednoho roku od účinnosti zákona příslušnému živnostenskému úřadu
doklad o odborné způsobilosti. Nepředloží-li v této lhůtě dopravce tento doklad,
pozbývá vydaná koncese uplynutím této lhůty platnosti.
§ 41
Zmocňovací ustanovení
(1) Vláda nařízením upraví počátek, konec a podmínky provádění zákazů podle
§ 39c.
(2) Ministerstvo dopravy a spojů vydá prováděcí předpis k provedení § 3 odst.
1 písm. b), § 3 odst. 2 a 3, § 4a odst. 6, § 6 odst. 1, § 6 odst. 8, § 7 odst.
3, § 9 odst. 1, § 17 odst. 6, § 18b odst. 2, § 19b odst. 5, § 21 odst. 1, 3
a 6, § 22 odst. 5, § 30 odst. 2 a § 35b odst. 3.
(3) Obec může obecně závaznou vyhláškou upravit podmínky provozování taxislužby
podle § 21 odst. 7 a 8.
§ 42
Zrušovací ustanovení
Zrušuje se zákon č. 68/1979 Sb., o silniční dopravě a vnitrostátním zasílatelství,
ve znění zákona č. 118/1990 Sb.
§ 43
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. srpna 1994.
* * *
Zákon č. 38/1995 Sb., o technických podmínkách provozu silničních vozidel na
pozemních komunikacích, nabyl účinnosti dnem 1. července 1995.
Zákon č. 304/1997 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 111/1994 Sb., o silniční
dopravě, ve znění zákona č. 38/1995 Sb., nabyl účinnosti dnem 1. dubna 1998,
s výjimkou ustanovení § 4a, které nabylo účinnosti dnem 1. ledna 2000.
Zákon č. 132/2000 Sb., o změně a zrušení některých zákonů souvisejících se zákonem
o krajích, zákonem o obcích, zákonem o okresních úřadech a zákonem o hlavním
městě Praze, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2001.
Zákon č. 150/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě,
ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti dnem 1. července 2000.
Předseda vlády:
Ing. Zeman v. r.
____________________________________________________________
1)
Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění
pozdějších předpisů.
1a)
Zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů.
2)
Zákon č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých
dalších opatřeních s tím souvisejících, ve znění pozdějších předpisů.
3)
§ 58 odst. 5 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších
předpisů.
3a)
Zákon č. 38/1995 Sb., o technických podmínkách provozu silničních vozidel na
pozemních komunikacích, ve znění zákona č. 355/1999 Sb.
4)
Čl. 6 až 11 vyhlášky č. 108/1976 Sb., o Evropské dohodě o práci osádek vozidel
v mezinárodní silniční dopravě (AETR), ve znění pozdějších předpisů.
4a)
Vyhláška č. 108/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
4b)
Vyhláška č. 55/1991 Sb., o výcviku a zdokonalování odborné způsobilosti řidičů
silničních motorových vozidel.
4c)
Vyhláška č. 87/1964 Sb., o řidičských průkazech, ve znění pozdějších předpisů.
5)
Zákon č. 455/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
6)
Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.
6b)
Zákon č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů.
6c)
Vyhláška č. 99/1989 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích (pravidla
silničního provozu), ve znění pozdějších předpisů.
7)
Vyhláška č. 64/1987 Sb., o Evropské dohodě o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných
věcí (ADR), ve znění pozdějších předpisů.
7a)
Vyhláška č. 143/1997 Sb., o přepravě a dopravě určených jaderných materiálů
a určených radionuklidových zářičů.Zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání
jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých
zákonů.
7c)
Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.
8)
Zákon ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
9)
Zákon č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, ve znění
pozdějších předpisů (úplné znění č. 396/1992 Sb.).
10)
Zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů.
11)
Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.
Copyright © 2005 vytvořil: zemekoulan
Autoškola Burian, A. Barcala 28, Č. Budějovice, tel: 607 550 478
Statistika: